Mistrovství světa 2012 Španělsko

Ms2012

 

 

Reportáž z mého prvního Mistrovství, ze slunného Španělska, letiště v Marugánu...

Pohádkový příběh  o tom, kterak se malá pilotka z Býkovic stala během týdne velkou vítězkou v největším závodu letošní sezóny...

 


Pilot: Karin Stachová
Kategorie: PL1 (jednomístná tříkolka-4kolka)
Padák:  Nirvana – Dudek – Nucleon 25
Motor: Nirvana Instinct 200
Podvozek: Nirvana 4FUN
Povolený doping:  Vit C long effect, Ibalgin na menstruační bolesti, Smecta proti průjmu :o)
Historie: Pilotkou na motoru od 2008, Instruktorka motorového paraglidingu, závodní létání od 2011, MČR 2012 6. místo

Den 1.  Středa 22.8.  -  Odlétáme z ruzyňského letiště krátce po poledni. Let do Madridu je bez komplikací a zbytečných zdržení, po příletu vyzvedáváme auta z půjčovny a míříme na letiště, kde nás už čeká Řezňa s náklaďákem a naší výbavičkou. Ze všech týmů přijíždíme až jako poslední, ostatní už tu několik dnů kempují a trénují – jsme v nevýhodě a do zítřejší „zkušební navigace“ se nám moc nechce. Vzhledem k tomu,  že nemáme na vybranou a chceme-li si zítra zalítat, musíme do té disciplíny nastoupit, tak se neochotně couráme k vážení paliva. Zkušební je proto, že si organizátoři potřebují prubnout, jak to celé budou zvládat - časově i technicky, zejména co se stahování dat z loggerů týče.  Je půlnoc, když se konečně probloudíme městem Segovia k našemu hotelu…

Den 2. Čtvrtek 23.8.  V 8hod ráno dostáváme zadání k navigaci. Úkolem je obletět co nejvíce otočných bodů v co nejkratším čase. Jsem rozhozená, unavená z cesty, nevyspalá a hladová. Nevím, kde mám polovinu svých věcí, neboť včera večer jsme jen narychlo poskládali stroje, zkrátka – nejsem v pohodě! marugan A tak víceméně nedobrovolně letím tuhle navigaci a zírám do mapy, do krajiny a zase do mapy a říkám si: „Tak to bude marast, v tomhle aby se čert vyznal, vždyť  je to tu na jedno brdo – samé políčka a polňačky, některé v mapě zakreslené, jiné ani náznakem“  Takže – seznamte se – tohle je španělská vesnice. Celkový můj nevyrovnaný psychický stav a zesilující vítr přispěli k neuváženému a nepropočítanému stavu paliva, které mi došlo asi 100m od letiště. Naštěstí těch nouzových přistávaček v podobě políček se strništěm je tu haba kuk, takže no problem. Dotáhnu tříkolku k cestě a už je tu polské záchranné vozidlo, cestou zpět na letiště přibíráme ještě poláka a jihoafričana, kteří taky „popadali“ na trati.

Heslo dne:  Když nemáš splněny základní životní potřeby - nelítej!:o)

Přes den probíhá registrace závodníků a takové ty oficiální procedury, každý dostáváme své číslo a mapu.

Den 3. Pátek 24.8. Volný tréninkový den, vesměs všichni využíváme k tomu, abychom se zorientovali v místní dezorientované krajině.  Pouštím se do neznáma a snažím se najít alespoň některé body v mapě, jde to ztuha, zlatá česká kotlina! Ještě pár fotek letiště a našeho kempu a už si to mířím na přistání. Pohodlně přistanu hned vedle asfaltové plochy a zprvu nevnímám posunky Gaboše: „Hej, kde máš kolečko?“ „Jaké kolečko?“  Ty mede, já nemám kolečko, kde mám kolečko? Moje čtyřkolka  už není čtyř ale jenom tříkolka. Kolečko mi za letu upadlo, protože při včerejším převozu v polském autě jsem nezkontrolovala jeho zajištění. KOZA HLOUPÁ.  Začínají mi v hlavě šrotovat všechny alternativy řešení co teď – den před závodama budu dělat? Zkrátím to, kolečko se nenašlo – na letišti není a jinde v krajině nemá smysl hledat, náhradní kolečko má s sebou Emil, technik od Nirvany, který zajišťuje veškerý servis všem závodníkům, ale nemá čep, kterým se kolečko přichytí do rámu. Sháním v Segovii železářství a v železářství šroub, matku a pérovky. Dali jsme to dohromady a JEDEME DÁL!  Počínají taky první problémy s píchlými dušemi na tříkolkách v našem týmu, LEPÍME do noci a já přespávám v kempu na letišti, protože mě ta štreka na hotel do Segovie už unavuje.

Heslo dne:  Mysli  i na "zadní kolečka"!

Den 4. Sobota 25.8. Ráno ještě využíváme poslední možnost trénování, přes poledne tradičně fouká a všichni se připravujeme na večerní slavnostní zahajovací ceremoniál. Jsem zvolena zhostit se čestné úlohy vlajkonoše. nastoupeniCelkem je tu na Mistrovství  světa   118 závodníků ze 17 zemí  (z těch atraktivních destinací např. Čína, Japonsko, Malajsie, Indie, Jihoafrická republika), v kategorii krosny 55 závodníků, v kategorii tříkolky 27, zbytek pak dvoumístné stroje…
Zahájení Mistrovství bylo důstojné a vznešené, zpestření nám připravili parašutista, akrobatický paramotorový pilot a horkovzdušný balón.  Brzy uleháme abychom byli fit na zítřejší první závodní disciplínu –přesnou navigaci s deklarací času.

Den 5. Neděle 26.8. ještě za tmy stojíme před hangárem frontu na sealování mobilů, při svítání dostáváme zadání úlohy s níž se odebereme do „karantény“ – vymezený prostor v decku, kde nesmíte mluvit, radit si, používat pomůcky jako je PC. Každý si zde naplánuje a vypočítá letěnou trať Každý sám za sebe … a hyn sa hukáže… čas k tomuto plánování je stanoven na 30min. Byl to oříšek, rovné úseky jakž takž, ale ty v oblouku jsem jen zhruba odhadovala, cestou nechtíc dobře navedla soupeře z afriky a zároveň nechtíc zmátla jiného poláka. Letěla jsem, jak nejlíp jsem uměla, a výsledkem je 8.místo v této disciplíně.

Pkarino návratu na letiště nás postavili do fronty k focení a plombování strojů a padáků. V té frontě nás na žhavém slunci opékali 3hodiny, nedovolujíc odejít byť jen pro vodu. Welcome in Spain...
K večeru nabrífovali hodnocený start, slalom osmičku a přesnost přistání. Fouká a tak se start posouvá a posouvá. Zrušili osmičku a nechali jen start a přistání. Když nás pak vyhnali do vzduchu, nestihli všichni piloti odstartovat a hlavně přistát před západem slunce. Tuto disciplínu pak započítali jen dvoumístným posádkám, kteří  to stihli.  Nicméně to cvičné přistání na přesnost nás tříkolkáře stála nemalé trampoty v podobě píchlých duší, teď už téměř všichni z českého týmu mají prázdné kolečko či dvě. Lepení došlo, je pozdě večer a začíná hon po španělských benzinkách. Namísto lepení se osvědčil kouzelný spray do pneumatik. A já zde musím zmínit polskou solidaritu. O půlnoci ještě nebylo jasné, jak a kdy kolečka opravíme do další ranní navigace (o sprayích jsem ještě nevěděla). Poláci, a jmenovitě tříkolkář  Marcin Krakowiak, mi ochotně zapůjčili své lepení na duše a spolu s kolegy z českého týmu jsme to v tu noční hodinu lepili a zpravovali.

Hesla dne: Pozor na šrámy na duši a V nouzi poznáš přítele;

 

Den 6. Pondělí 27.8. Ač je to k nevíře, tak ráno jsme opět ještě za tmy všichni (hlavně píchlí tříkolkáři) stáli nastoupeni před hangárem do další disciplíny. Opět zadání a 30min plánování v karanténě, tentokrát je to čistá navigace. Tedy obletět co nejvíce otočných bodů a co největší vzdálenost v limitu 45min. Sedla jsem na bobek s čelovkou na hlavě (v karanténě nebyly žádné stolečky ani lampy) a dala se do plánování. Tato příprava, propočítání, soustředění na trati a výborné letové vlastnosti mého stroje mě pak vyhoupli v této disciplíně na 2.místo!
Nemilou zprávou je, že krátce po startu do této disciplíny měl kolaps vrchlíku španěl Alfonso Renondo, jeden z favoritů soutěže. Pád z 30m skončil poraněním páteře a převozem do nemocnice. Alfonso však zakrátko nemocnici opouští a na závěrečné vyhlášení se dostaví v korzetu – to jen  abyste po zbytek článku o něj neměli strach :o).

Heslo dne: Když nevíš kudy kam, leť rovnou za nosem a hlavně věř svým propočtům.

Den 7. Úterý 28.8. Ráno konečně startujeme do znovuzvolené disciplíny – hodnocený start, slalom osmička a přesnost přistání. JSEM OSTUDA! Když je to hodnocený start na soutěži, tak najednou to nejde. Doma v Býkovicích odletím i když padák vyjede nahoru uchem po zemi, starty jsou má silná stránka a po tom, co mám novou stabilní čtyřkolku 4FUN už nemám problém ani v silném větru. No a co myslíte? Ani na podruhé! Až na potřetí, no co už. Osmičku jsem zalétla na pohodu na jistotu, všechny tyčky kopla a celkový čas 50,50 sec. Na přistání jsem dala 3 z 5ti kuželek. No, šlo to líp, ale myslím, že to je dobrý, ne? :o)pristani

Na večer se plánuje další task, ekonomická disciplína, zaletět co největší plochu trojúhelníku se dvěma volně zvolenými otočnými body(nutné protnou smyčkou) , s měřenou rychlostí na prvním rameni. PF1 a PL1 jsme dostali 2kg paliva, dvoumístné jednou tolik.  Vzhledem k neutuchajícímu větru se stále odsouvá startovní okno, mraky na obzoru též nevěstí nic dobrého. Jenže v 19hod okno otevřeli a první blázen vyrazil, za ním hned další a další. Ti s větším pudem sebezáchovy startují poměrně pozdě a bohužel se z trati vracejí zavčasu před zavřením okna ale s půlkou paliva. Škoda. Já asi patřím mezi ty blázny, odstartovala jsem poměrně zavčasu, rychlostní úsek pustila po větru a vcelku brzy dělala otočku prvního ramene, neboť jsem si nechávala rezervu kvůli silnému větru. Na druhém rameni jsem počítala, že budu brát druhou půlku svého paliva, tzn. už z přídavné flašky, ale stále jsem brala ještě z nádrže, prostě to nežralo a přitom letělo. Do decku jsem se vrátila s 3min rezervou a v této disciplíně jsem opět zabodovala skvěle ve 3. pozici. Polští závodníci už si mě začínají brát stranou a tahají ze mě rozumy, že prý jak je možné, že jsem se od republiky, prakticky po 2 měsících tak zlepšila, kolik jsem od té doby nalítala hodin a čím že to je. Říkám jim, že jsem prostě jen vyměnila padák a pořídila si polský, to pravé tajemství jim zatím neprozrazuji :o)

 Heslo dne: Chce to klid a nohy v teple…

 

Den 8. Středa 29.8. Díky výsledkům z předešlých disciplín, kde jsem se vyhoupla v celkovém pořadí na 4.místo dnes ráno můžu jako 4. startovat do slalomu čtyřlístek. Tohle startovní pořadí je docela důležité vzhledem k tomu, že se slalom lítá ráno a s postupující hodinou sílí i termika a vítr. Startuju a hlídám si pořadí těch tří přede mnou, mezi nimi i Petr Matoušek, můj týmový kolega a velký závodník, letí na stejné výbavě jako mám já. Vyklesávám, na displeji sleduji čísla, až tam konečně skočí 118. Vyrážím do boje, hlavou mi blikla myšlenka na to, že čtyřlístek jsem letěla snad 100x, když doma v Býkovicích trénuju slalomy, tak nejradši mám čtyrlístek, je to můj nejoblíbenější slalom a disciplína vůbec. Letěla jsem ho už tolikrát, že teď bych to přece neměla pokazit, netrefit tyčku nebo trefit zem. Všechno to bylo takové nějaké moc rychlé, svištělo to na všech ramenech jak po větru (bylo bezvětří), šlapala jsem do speedu a točila kolem pylonu jak nejblíže to šlo. Když jsem kopla tu poslední tyč, jen jsem si vískla: „Joooo“ ,no a pak mi to začíná v hlavě šrotovat – to bylo nějaké celé moc rychlé, jestli já jsem nezapoměla letět 2 ramena….4listekNo nic, přistála jsem a čekala na oficiální výsledky s časem, který mne pak samotnou natolik překvapil, že se mi tomu dodnes nechce věřit. Čas 46,96vteřin je můj osobní rekord a tento vymazlený čtyřlístek mi v disciplíně zajistil 5. místo a celkově pak neuvěřitelné 3.místo mezi všemi PL1 piloty! No tak teď mám pocit, že už ostudu svému jménu, své zemi a hlavně svému učiteli a letecké škole neudělám. Po čtyřlístku se mi tu začíná konečně líbit :o), už mi nevadí sucho, prach a písek, už mě neštve, že tu nikdo nemluví anglicky a já že neumím španělsky, píchlé kolečka už mě taky nerozhodí.
Ale ten žabožrout, co mi při tankování do další disciplíny – čisté ekonomiky-termiky, rozpojoval hadičky u motoru a ždímal kapky benzinu z filtru, tak ten mě fakt naštval. Při vážení paliva (tentokrát 1,5kg) a tankování do strojů se totiž navzájem hlídají soupeři z různých zemí. Nám byli přiděleni frantíci a dneska měli svůj den. Vyplácala jsem si baterku, jak jsem mu pak musela ukazovat, že to fakt nenastartuju, fakt že tam není ani kapka benzinu.
Když nám pak ve 14hod otevřeli startovní okno do ekonomiky, museli mi týmoví kolegové pomoci nastartovat za ruční madlo. Nahoře jsem pak ve strachu, že elektrický startér nenahodí vyplý motor, raději ani nechcípala a snažila se točit při nejnižších otáčkách. Moc bodů jsem z té termiky nepřinesla, ale nepřivezla jsem nulu a to je hlavní!

Heslo dne: Žabožrout není kamarád…

Den 9. Čtvrtek 30.8. Už zase navigace! A tentokrát pěkně vypečená, jsou dána 3známá ramena, na těchto máme deklarovat rychlost, k tomu dostáváme „album se 6ti fotografiemi“.  Letíš tedy po známém rameni a ejhle, spatříš-li jednu z těch fotek, vydáš se směrem k rameni druhému, ale pozor – co nejpřesněji nejpřímější cestou, protože na tom neznámém rameni jsou skryté brány. Tudíž – do vzduchu je nutné vzít s sebou kromě mapníku, stopek, 2 logeru, taky ještě rýsovací potřeby – fixu a pravítko a po cestě si namalovat ty neznámé ramena počínající od fotky k rameni známému. Chaos a zmatek, nikdy jsem si nemyslela, jak obtížné je za letu něco malovat do mapy a přitom udržet rovný směr letu!!! Fuj, z této disciplíny jsem neměla dobrý pocit, ale náramně se mi osvědčila příprava na zemi v karanténě, kde jsem koukla na fotky a srovnala je s mapou. U 3 fotek jsem si byla téměř jistá (utvářením krajiny, cestami apod), kde se přesně nacházejí a tyto místa si do mapy poznačila – a byly tam! Další vychytralý kousek se mi podařil přímo na trati, v jednom momentě mě křížoval houf pilotů, co letěli přede mnou. Logickou úvahou jsem propojila místo, kde jsme se míjeli s místem, kam směřovali (začátek známého ramene) a dostala jsem tím pak místo, kde by měla být další fotka – a byla tam!

 dum  nucleon segovia

Takto jsem si usnadnila i tuto komplikovanou navigaci a tak jsem z toho nakonec zase vytěžila maximum. Poláci na mě začínají ukazovat prstem a něco si šuškají, jejich pohledy už nejsou tak přátelské, vrtá jim to hlavou, kde jsem se tu vyloupla, když doteď o mně nikdo neslyšel. Výrobce padáků, sám velký Dudek se mě ptá, jak se mi s jeho křídlem lítá a čím že to je, že Češi  všechny porážíme. Říkám mu, že musí vymyslet a vyrobit super padák jen pro poláky a neprodávat ho do Česka a pak že možná taky přivezou titul. (Téměř celá česká reprezentace tento rok lítá na jeho padácích).
Večer jsme zase navážili palivo a tentokrát ho rovnou naplnili do strojů a ty se na noc zamkly v hangáru. Vše připraveno na zítřejší ranní ekonomickou disciplínu, divácky nejzajímavější a fotograficky nejhezčí – trojúhelníkový  let kolem pylonů.

Den D. Pátek 31.8. Je krásné poslední srpnové ráno. Trochu kosa, ale s pocitem dobře odvedené práce a že teď už stačí to jen „neposrat“ se vydávám pro svůj stroj do hangáru a pak do decku.  Při prvním kole kolem pylonů (asi 3km vzdálenost) měřím čas, při dalším kole pak měřím spotřebu i čas, na dalších kolech to jen kontroluji. Letím nízko, skoro při zemi a blízko pylonům, u kterých stojí marshallové v pozoru, mávám jim při každém kolečku, mám prostě radost. Vedle mě letí Matoušek a máváme i na sebe, z letiště nám mává Berka, který kolegiálně drží pěsti. Je to taková mávací disciplína :o) Když mám v nádrži asi 3deci, rozhoduju se, zda jít na přistání do decku, nebo riskovat přistání na trati a 20% penaltu. Řekla jsem si „na jistotu“ a že půjdu do decku, ale v tom si povšimnu vlajky, za kterou se už musí letět dál. Ajajaj! To jsem se pěkně zapomněla, takže teď už musím a tak teda letím a modlím se. Nepodívám se do té nádrže, a nepodívám!!! Jen by mě to znervóznělo a zbytečně bych mohla začít zmatkovat a přidávat plyn. Za posledním pylonem jsem se tam koukla a ulevilo se mi, že teď už doletím. Nevím, kolik jsem uletěla kol, mě přišlo, že strašně moc a ta kapička, co zbyla ve flašce mě přiměla k velké radosti a vískání po přistání. JO! Je to tam!eko   pylony  kariflaska 
Po zbytek dne už jen čekáme, zda nám vyhlásí ještě nějakou další disciplínu a jak nakonec spočítají body. Nehezkou nálepkou těchto závodů je to, že po skončení disciplín začíná to pravé závodění – ve stížnostech, protestech a rušených penalizacích. Je to závod teamleaderů. Piloti jen napjatě čekají, nemohouc se radovat, protože takové protesty můžou ještě pěkně zamíchat pořadím.Velkou nespravedlnost pocítil  náš  Michael Nadažy, který měl být právoplatným bronzovým vítězem na tomto mistrovství. Nicméně zrušená penalta za nesprávně vyplněnou deklaraci u navigace způsobila jeho odsun na 4. místo a čeští piloti  PF1 nezískali týmový bronz jen o pár bodů. Tato úprava alespoň vynesla na krásné 10.místo Jakuba Šedivého, nejmladšího člena české reprezentace a našeho nejúspěšnějšího pilota v PF1. Skvěle zabodovali taky tandemy Vrána+Bednařk a Závorka+Spurný, kteří vybojovali ve svých kategoriích bronz, tandem tříkolky pak ještě týmové zlato.


No a to že Matoušek je mistr světa a já vicemistryně, to už asi víte :o). Společně s dalšími třikolkáři jsme vybojovali i zlatou medaili v týmech. A pro mě to byl úchvatný zážitek, nečekala jsem to, nikdo to nečekal a celé to bylo jako v pohádce. Jedu do Španělska víceméně jako poslední outsider, na republice se školáckým křídlem jsem toho příliš nepředvedla a teď tohle! Od samého začátku byly jen problémy – přistání do pole, ztracené kolečko, píchlé kolečka, k tomu zažívací a jiné tělesné problémy. Jenže, jak si myslím, je to celé o tom být v pohodě, lítat na pohodu, na jistotu a v klidu. Nehnat se na stupně vítězů a nedělat si velké ambice, lítat bez ztráty kytičky a počkat si jen na chyby druhých. To se mi vyplatilo. Stála jsem tam, na tom stupni vítězů a všechno to celé bylo hrozně doopravdy – se vším všudy, s hymnou, se šampaňským a pugetem. Ta medaile sama je krásná a hodně těžká a když vám bude někdy někdo říkat: „Lepší mrtvý než druhý“ nevěřte tomu, být druhá na Mistrovství světa bylo úžasné, krásné, sladké a nezapomenutelné.

stribro zlatokarin stříbro

Telefonovala jsem přímo z Marugánu tu novinu svému taťkovi, byl dojatý a slyšela jsem, že pláče štěstím, dojatý byl i můj děda, kterému jsem tu medaili přivezla ukázat. Oslavila jsem to hned několikrát, v letadle z Madridu do Prahy se svými týmovými kamarády piloty, s kolegy z práce, s kamarády i s rodinou. Takové události je třeba dobře zapít :o)
 

A heslo dne?  Až do poslední chvíle není vyhráno, až dokud neřeknou to jméno a nevisí vám na krku medaile… tak až pak můžete říct: „jo, dokázala jsem to“…

Tímto chci poděkovat jmenovitě těm nejdůležitějším osobám, kteří mi k tomu úspěchu dopomohli:

  • Pavlu Březinovi za dodání 4kolky opravdu za 5min 12 – den před MČR v Přibyslavi a za krásně točivý a rychlý padák Nucleon.
  • Jardovi Koukalovi z Prahy, za jeho „dárek od Ježíška“ a za pomoc v nouzi.
  • Tomáši Svobodovi z firmy Trask za jeho finanční pomoc a sponzorství. Díky němu mám Nucleona a teď i spoustu dalších plánů do budoucna.
  • Jirkovi Koudelovi za vyčerpávající rady a pomoc při plánování , výpočtech a přípravě do navigačních a ekonomických disciplín.
  • Všem ostatním z českého týmu pilotů za technickou podporu a pomoc.
  • A Jožkovi Káčerovi, za to, že mě naučil létat, bezpečně létat ! Pak mě naučil učit lidi lítat, odhadnout je a porozumět jim. A hlavně  - dal mi ty nejdůležitější rady pro závodního pilota, dal mi intenzivní hodiny tréninku a namířil mne tím správným směrem.


VENI    VIDI     VICI  
 

Karin



Fotogalerie MS 2012 Španělsko

(ucelený výběr - autoři Karin Stachová, Tomáš Lednik a Pavel Štěpán, tímto děkuji za poskytnutí fotografií)