Býkovické Air Games 2010
První víkend v měsíci říjnu naše škola pořádala tradiční amatérské závody „Býkovické Air Games“ a spolu s piloty se závodními ambicemi jsme uzavřeli leteckou sezónu 2010. Pro letošní ročník jsme připravili pilotům zase nové disciplíny, hry a soutěže. Protože až do víkendu nebylo jasné, jak to s tím počasím vlastně bude, tak svou účast odvolala řada pilotů, kteří raději dali přednost jistějšímu programu – lovení rodinobodů. A jelikož Jožka s Martinem zvládali organizaci závodů hravě sami, dostala jsem svou první příležitost. Býkovické Air Games – moje první závody. A jak už mnohokrát bylo řečeno – lítáte sami jen tak pro radost, máte za sebou spoustu nalítaných hodin, a nespočet ukázkových startů. A pak se postavíte na start v závodu (byť malém) a najednou je všechno jinak...
V pátek večer jsme se zaregistrovali a nabrífovali si ranní navigační let s hledaním znaků, do půlnoci jsme pak připravovali mapu a stroje... tak jak to na opravdových závodech bývá :o).
S velkým zklamáním jsme se probudili do ranní husté mlhy a čekali, až se rozplyne. Ale ono nic, a to nic trvalo až do půl jedenácté, kdy byly písknuty další disciplíny.
Task 1 - Hodnocený start a přistání
Všichni piloti měli start za plný počet, ovšem při přistání se ukázalo, kdo má kolik natrénováno... a nejlépe přistávali Ríša (2metry) a Qvak (3,5 m). Mně se tohle přistání moc nepovedlo...vždycky vždycky jsem krátká...
Task 2 – Slalom osmička
V dřívějších ročnících býkovických závodů Jožka upravil hodnotící tabulky tak, aby za nekopnutí tyčky nebyla tak přísná penalizace. Tentokrát řekl „a dost – jste už vylítaní zkušení piloti, žadné úlevy nebudou“ A tak jsme jeli – létali slalomy podle klasických pravidel. A tento slalom se mi náramně podařil, s druhým nejlepším časem a kopnutím všech tyček jsem se rázem dostala do vedení. Ríša byl druhý.
Task 3 – Hodnocený start a přistání
Opět všichni odstartovali za plný počet bodů. Na přistání se nejlépe dařilo Pepovi (4m). Já byla zase krátká (6m) ale i tak to dalo na druhé místo v této disciplíně. Zkušeným ostříleným borcům Ríšovi (20m) a Qvakovi (47m) tentokrát „natrh zadek“ kurzík Jura (11m), jehož účast na Air Games byla v rámci dokončení kurzu vlastně složením praktické zkoušky.
Task 4, 5, 6 – Pozemní slalom s dvěma, třemi a čtyřmi kruhy
![]()
![]()
Během poledne se vítr rozfoukal a neustával ani po dobrém obědě (měli jsme plný kýbl naložené krkovičky a zkrátka nepřišli ani diváci, kteří nás přišli podpořit, grilovalo se celé odpoledne). Na létání počasí nebylo, ale závodit se dá :o). Jožka si připravil opět lahůdku – vodit padák se zavázanýma očima už tady bylo loni, letos nám dal na startovní čáru nejprve dva, v dalším kole tři a nakonec čtyři molitanové kruhy, které jsme museli s padákem nad hlavou jakkoli sebrat a odnést (s padákem nad hlavou) do cíle – navléknout na slalomovou tyč. V prvním kole jsem měla čas bezpečně nejlepší (36 sec), zatímco ostatní se trápili 2, 3 a více minut. Nicméně čím víc přibývalo kruhů, tím lépe si vedli moji soupeři Ríša, Pepa i Qvak a tak jsem zase pozbyla sebevědomí.
Task 7 – Hodnocený start a přistání
Až k večeru se vítr uklidnil natolik, abychom mohli zase do vzduchu. Znovu jsme startovali do další disciplíny (Mini-Maxi) a po jejím ukončení přistávali na cíl. Starty samosebou všichni za plný a přistání se mi tentokrát povedlo nejlépe, sice krátká, ale ne víc než ostatní (12m), Pepa a Qvak (20m).
Task 8 – Mini-Maxi
Létání na minimální a maximální rychlosti a tentokrát i s kopáním tyčí, kdo ji nekopne – 100 bodů penalizace. Nejlépe tuto úlohu zalítal Qvak a potom Pepa. Ríšovi a mně nevyšla tyčka, takže jsme o těch 100 bodů přišli.
Toho sobotního večera jsme už více nestihli a vrhli jsme se na další grilování. Nepříjemnou součástí podzimního počasí je brzký západ slunce a vlezlá zima, jež nám neklamně připomíná, že konec sezóny je tu a báchorkám o babím létě už nikdo neuvěří. Odebrali jsme se do vytopeného sálu Bejkovické hospody a budíka nastavili opět na šestou... že bychom třeba tu „navigačku“ dali?
Task 9 – Další hodnocený start a přistání
Nedali... ráno fouká tak, že bychom sice odlítli na jih, ale zpět už se těžko vrátili. Takže jsme zůstali na letišti a zalétali si další slalomy, a přitom stihli další hodnocený start (za plný) a přesnost přistání. Ríšovi a mně se povedlo přistát nejblíže.
3tyčky v řadě a 1 bokem, průlety s kopáním a pak kličkování mezi tyčemi. Stará dobrá klasika. Nejlépe zalítali Pepa a Qvak, kopli všechny tyčky. Ríša sice taky, ale jeho „břízovské tahání nohou po zemi“ pro něj znamenalo 100% penalizace za dotek země.
Task 11 – Hodnocený start a přistání
Tak tuhle disciplínu jsme si opravdu užili. Tentokrát Ríša zabodoval naplno...trefil terč, zlomil nám ho a vybojoval si první místo v této disciplíně. Moje přistání bylo o celých 6m kratší, takže až druhá.
Task 12 – Slalom čtyřlístek
Slalom složený ze 4 tyčí a jedné středové. Létání ve tvaru čtyřlístku a kopání prostřední tyče. Tak tento slalom mě hodně baví. A Jožka mi dal před startem dobrou radu – kopni všechny tyče a zalítej nejlepší čas :o) Hmmm, asi únava. Jednu jsem nekopla, zato Ríša a Qvak dopadli mnohem hůř, jejich dotek se zemí je stál 100% penalizace a Qvaka ještě vrtuli. V nejlepším se má přestat... a tak se organizátoři odebrali k přepočítávání výsledků a my si konečně vydechli.
Vyhlášení výsledků a slavnostní dekorování proběhlo na louce v nedělní poledne. Zastřená obloha a vítr ani na chvilinku neskazil tu slavnostní chvíli. Tradičně si vítězové vybojovali sklenice s utopenci. Všichni závodníci pak dostali památeční trička, DVD, diplom a hlavně.... překrásnou ručně vyrobenou keramickou medaili z ateliéru umělecké výtvarnice Aleny Kofroňové.
Vítězem Býkovických Air Games 2010 se zaslouženě stal Pepa Stacho, pro naši školu jsem po vzoru svého učitele Jožky vybojovala krásné druhé místo. A bronz zbyl na Jirku Jiráka Qvaka. Bramborovou medaili, jen o pár bodíků, nakonec dostal Ríša Pálinkáš.
Celkové pořadí - Býkovické AIR GAMES 2010 |
||||||||||||||
| Pilot |
Task 1 |
Task 2 |
Task 3 |
Task 4 |
Task 5 |
Task 6 |
Task 7 |
Task 8 |
Task 9 |
Task 10 |
Task 11 |
Task 12 |
Body | Pořadí |
| Josef Stacho |
391 | 818 | 467 | 98 | 248 | 349 | 333 | 382 | 250 |
1000 | 250 | 1000 | 5586 | 1 |
| Karin Stachová | 283 | 1000 | 410 | 500 | 161 | 127 | 400 | 290 | 358 | 628 | 450 | 656 | 5265 | 2 |
| Jirka Qvak Jirák |
471 | 830 | 250 | 107 | 169 | 387 | 333 | 500 | 250 | 948 | 250 | 0 | 4494 | 3 |
| Ríša Pálinkáš |
483 | 929 | 333 | 254 | 500 | 500 | 250 | 289 | 367 | 0 | 500 | 0 | 4404 | 4 |
| Jirka Procházka | 250 | 77 | 308 | 50 | 112 | 81 | 0 | 0 | 0 | 0 | 250 | 0 | 1128 | 5 |
| Pavel Sedlář |
0 | 0 | 0 | 196 | 215 | 312 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 722 | 6 |
A kurzík Jura? Podle mě... je vítězem právě on. Jako jeden z mála lidí pochopil, že Býkovické Air Games nejsou žádné velké závody, že to je celé jen sranda a zábava. Že není třeba závodit na krev a hrotit každou disciplínu. Bez piloťáku a pořád ještě v kurzu se pustil do soupeření a zaslouží si velký obdiv a pochvalu. Praktickou zkoušku splnil na výbornou. Býkovické závody byly, jsou a zůstanou pro všechny piloty (i ty méně zkušené) jen hrou a uvedením do světa závodění.
A z mého pohledu – tyhle závody byly super a už se moc těším na další a další a další...
Karin
